O tělu a duši

15.11.2026

Ano, také já někdy a věřím, že to máte asi podobně. Někdy mi naskočí husí kůže, protože je mi zima, nebo protože něco vnitřně prožívám – úlek, nebo naopak něco krásného. Někdy se také, jako snad každý člověk trochu zapotím při práci, nějaké fyzické námaze, anebo zase z toho, co vnitřně prožívám. Někdy také nemůžu spát, podmínky pro spánek mohu mít skvělé, mít příjemnou tmu, teplo, ticho a přesto nezaberu. Zkrátka a dobře, tělo a duše, vnější a vnitřní prožívání jsou naše dvě spojité nádoby, které se vzájemně ovlivňují. Člověk je nemůže vždy stoprocentně ovládat, nejde je automaticky potlačit, nejsme stroj, ale lidé a každý danou míru má trochu jinak nastavenou.

Dnešní čtení z evangelia nám přichystalo známé podobenství o třech různých služebnících. Slyšeli jsme tedy o třech postojích a různých typech prožívání. Matoušovo evangelium uvádí, že Pán každému služebníkovi, svěřil hřivny podle jeho schopností. Je to obraz, kterému jistě můžeme rozumět, že náš Pán nepřepíná své očekávání z úrody našeho života, ví, více než dobře, že každý z nás má jiné prožívání a jiné schopnosti. Ano, i nám se může jevit, podobně jako těm třem služebníkům, že náš Pán kamsi daleko odcestoval, je daleko a dlouho, tak jak nám to obrazné vyprávění evangelia sděluje. Navíc nám může připadat, stejně jako těm třem, že nemáme zas až tak docela jasné, přesně stanovené pokyny, jak máme s těmi hřivnami, talenty života naložit. Co vše a jak vůbec máme vytěžit pro našeho Pána.

Ostatně tyto pro nás velmi důležité a konkrétní otázky života ono podobenství vůbec neřeší. Navazuje na Ježíšovu výzvu, abychom bděli. A před tímto podobenstvím zaznívá také pro nás velmi výrazná věta: "Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu." (Mt 25,13)

My nevíme, musíme se ale stále rozhodovat, co a jak uděláme. Někdy tak v životě uděláme chybu, někdy jsme unavení. Jistotu, že konáme v jednotlivých úkonech a situacích správně tu nemáme. Jistotu nemáme ve světě kolem nás, ani sami v sobě. Jediné, co je jisté, je to, že jednou budeme účtovat, že vydáme počet ze života, který se dříve nebo později zcela jistě uzavře.

Podobenství o hřivnách nám nabízí srovnání. Pokud se zaměříme na toho třetího služebníka, docela jistě musíme konstatovat, že se minimálně dvakrát zapotil fyzicky. Jednou když hřivnu zakopával a podruhé, když ji potřeboval vytáhnout znovu na světlo. Podle všeho se ale možná zapotil, ještě při vysvětlování, před svým Pánem a možná i mnohokrát sám před sebou. Je pravděpodobné, že přemýšlel nad tím, zda to bude stačit. Udělal tu nejbezpečnější věc, kterou mohl udělat. Zakopal hřivnu do země, jen on věděl, kde je, byla v bezpečí? Dost možná mu ale musela naskočit husí kůže, ze strachu, že třeba náhodou ji někdo najde. Bylo to nepravděpodobné, ale muselo ho to napadnout. Možná kvůli tomu nemohl spát několik nocí, protože, jak i později řekl před svým Pánem: "Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal." (Mt 25,24)

Můžeme jistě celou věc uzavřít tvrzením, že daný služebník byl především líný a ustrašený a my musíme být pracovití a odvážní, ale to, podle mého soudu, je zkratka, která je nepochybně pravdivá, ale ne tak docela konkrétní a návodná pro život.

Máme se v životě víc zapotit? Jak více pracovat pro nebeského Otce, jak vnímat našeho Pána, jak cítit bázeň a zároveň riskovat?

Zdá se, že ten třetí služebník byl nazván špatným, neužitečným, odkázán k věčnému pláči a ke skřípění zubů, protože se dotyčný až přespříliš soustředil jen sám na sebe. Věděl dobře, že se bude jednou účtovat, ale strach a jeho sebestřednost jej přivedla k touze po bezpečí. Ta je v životě ale pouze iluzí. Zakopat hřivnu je práce, bát se o ni, je jistě nepříjemné, ale Bůh – náš nebeský Otec, nás nepovolal jen do života práce a k pozemským nejistotám, ale především ke vztahu k němu.

Každý služebník má jiné schopnosti a dary. Každý z nich může vydobýt pro svého Pána jinak velký užitek a ten určuje míra sebestředného strachu. Určitě lze chránit vše, co nám Bůh svěřuje do života. Konzervovat v sobě vše před zkaženým světem a doufat, že to stačí, ale život docela jistě není jen námi vytvářená bublina. Život je to dar. Dar, ze kterého se budeme jednou zodpovídat. Je na nás, zda se necháme strachem ochromit, anebo v naději budeme cítit, že náš Pán nás povolal k vědomí, v němž je třeba žít, dýchat, riskovat ne kvůli sobě a dobrému výsledku života, ale kvůli živému vztahu k našemu Pánu. Amen


Pane, možná to bude brzy a zcela jistě jednou – přijde chvíle, kdy budeš chtít s námi účtovat. Rozeznáváš naše schopnosti, svěřuješ nám čas a dáváš prostor, abychom ti mohli vrátit dobré úroky. Prosíme, ať překonáváme veškeré naše zlé nastavení i lenost a těšíme se ze služby ve tvém Království. Amen

První čtení z Písma: Sofonjáš 1, 7.12- 14 (+ 1, 15-18)

Ztiš se před Panovníkem Hospodinem, vždyť den Hospodinův je blízko! Hospodin připravil oběť, jako svaté oddělil ty, které pozval. V té době prohledám Jeruzalém se svítilnami, ztrestám muže, kteří jsou jako zkyslé víno nad svým kalem, kteří si v srdci říkají: "Hospodin neudělá nic dobrého ani zlého." V plen bude vydán jejich blahobyt a jejich domovy ve zpustošení; vystaví domy, a nebudou v nich bydlet, vysázejí vinice, a vína z nich neokusí. Veliký den Hospodinův je blízko, je blízký a převelice rychlý. Slyš, Hospodinův den je tady! Zoufale volá bohatýr do boje.

Druhé čtení z Písma: 1. Tesalonickým 5, 1-11

Není nutné, bratři, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat "je pokoj, nic nehrozí", tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli

spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.

Evangelium: Matouš 25, 14-21 (25, 22-30)

Ježíš řekl svým učedníkům: "Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: »Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal. «Jeho pán mu odpověděl: »Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.


Share