Princip dokonalé lásky

Občas si z okna kanceláře všimnu jednoho místního školáka, vychází do naší ulice z parku architekta Lisky, ruce v kapsách a na sobě vždy jen tričko s krátkým rukávem. Ano i teď v pátek, kdy drobně mrholilo a bylo celkem chladno. Možná jej doma příliš nekontrolují, jak chodí oblečen do školy, a docela určitě je otužilejší než já, i když tedy abych řekl pravdu, nejraději bych mu výrazně doporučil, aby si teď v listopadu vzal i nějakou bundu. Předpokládám, že mnozí se mnou souhlasíte…

Ono je faktem, že si všímáme mnohých záležitostí, nejen jak kdo je oblečen, ale především narážíme na to, jak kdo se chová a jak žije. Býváme kritičtí, protože to, co vidíme, vztahujeme na sebe, a pak i nutně zvažujeme, zda se nemáme chovat podobně. Pokud vyhodnotíme, že NE!, pak naše kritičnost bývá i rázná.

Ježíš nekritizoval s razancí v dnešním evangeliu farizeje a zákoníky jen kvůli jejich oblečení, jejich modlitební řemínky a prodloužené třásně, nebyli tím hlavním obsahem kritiky. A co víc, jeho kritika nebyla ani zaměřená jednoduše jen na to, že by farizeové a zákoníci kázali vodu a tajně pili víno. I když se to tak může zdát. V následujících verších o nich dokonce mluví jako o pokrytcích, přesněji řečeno – v řeckém originále zazní slovo hypokrites, což je označení pro herce, tedy toho, kdo se pouze stylizuje do nějaké postavy, ale ve skutečnosti jí není.

Nebylo by však Boží slovo Božím slovem, sestry a bratři, kterým by se poukazovalo jen a pouze na nějaký tehdejší nešvar – Kristus promlouvá především do našich řad, ptá se nás, zda se nechováme stejně, jako ti, kteří byli předmětem jeho kritiky. Kristus nás určitě až tak nekritizuje kvůli tomu, jak jsme dnes oblečení, jde pochopitelně mnohem dál a hlouběji.

Nejde jen o to, co kážeme a co pijeme a jaký herecký kostým si oblékáme, a dokonce podle všeho nejde ani o to, zda a jak dalece jsme horliví ve své víře. Farizeové a zákoníci byli velice horliví, až obdivuhodně dokázali zvládat životní situace, před kterými člověk musí smeknout, a přesto se Ježíšovi na nich, cosi zásadního nelíbilo a jistě se mu to nelíbí ani na nás.

O čem hovořím? A jaké těžké břemeno farizejové a zákoníci nakládali druhým lidem na ramena a sami se jej nechtějí dotknout? V teoretické části výkladu Zákona se Ježíš s farizeji a zákoníky shodl. Rozhodně platí: "»Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. « To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: »Miluj svého bližního jako sám sebe. « Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." Jenže to vše i pro ty horlivé farizeje i tím spíše i pro nás přiznejme, sestry a bratři, platí především v té formální stránce a ve skutečnosti života toto přikázání daleko spíše obracíme v jeho pořadí. V praxi v první řadě milujeme, především a hlavně, sami sebe, pak až své bližní, a to jen některé a až nakonec nějak milujeme i Hospodina. Naše "zamilovanost" se často opravdu týká nejprve nás samých. Býváme až příliš často zamilovaní do své pravdy, do svého pohledu z vlastního okna.

Také i my podobně jako farizejové a zákoníci můžeme snadno sklouznout k moralizování a pocitu, že my jsme ti, kteří jsou ti jediní správní a dobří. Také křesťanům se něco takového stává, podle všeho až překvapivě často. Býváme přesvědčeni, že já a moje parta je lepší, než jsou ti druzí, oháníme se výkladem o různých břemenech, ale pak nám mnohdy bohužel uniká nám to nejzásadnější.

Paradoxem jistě je, stejně jako u farizejů a zákoníků, že často třeba máme i ve své kritice druhých lidí a ve svém pohledu, správný nadhled a pravdu, ale náš kámen úrazu je v tom, že býváme až přesvědčeni o svém vlastním správném vidění věci. Nebo jinými slovy, stále i nám cosi chybí, i když si to třeba nechceme připustit. A není to jen nějaký vnější kabát.

Křesťanství nese zprávu o tom, že člověku především může scházet Kristus. Tedy princip dokonalé lásky, kterou jsme si nevymohli svou úžasností, ale která nám byla svěřena jako možný dar shůry. Tato láska nás trpělivě učí nepřeskakovat, milovat nejprve Hospodina, bližní a také sám sebe a přes lidskou nedokonalost věřit, že tu tíži v našem lidském "přeskakování" překrývá Boží milost. Amen

První čtení: Micheáš 3, 8-12 ( +3, 5-7)

Já však jsem naplněn mocí, duchem Hospodinovým, právem a bohatýrskou silou, abych mohl Jákobovi povědět o jeho nevěrnosti, Izraeli o jeho hříchu. Slyšte to, představitelé domu Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co je přímé! Sijón budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím. Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: "Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého." Proto bude Sijón kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.

Druhé čtení: 1. Tesalonickým 2, 9-13

Jistě si, bratři, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium. Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království. Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.

Evangelium: Matouš 23, 1-12

Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim »Mistře«. Vy však si nedávejte říkat »Mistře«: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno »Otec«: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat »Učiteli«: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."