Skutečnost důvěry, která dává celému životu smysl

Někdy slýchávám, a jistě vy také, výtku směrem k současným církvím – že jsme málo srozumitelní, že nemluvíme jazykem současnosti a že se vzdalujeme dané době, lidem. Ano, církev někdy působí spíše jako omšelé muzeum než jako aktuální střet potřeb moderního člověka.

Některé kostely nabízí pastvu pro oči úžasného, ale naprosto historického umění. Některé kostely jsou moderní – což už nemůžeme říci zcela o našem kostele Kněze Ambrože, který má takřka sto let, máme tu současné umění, ale architektonicky je to vlastně už úctyhodně letitá stavba. Nicméně, i v těch nejnovějších církevních stavbách se hovoří (a to i když se používá mateřština) mnohdy naprosto nesrozumitelnou řečí a symboly. Církev užívá frází, které mohou působit jako archaicky prázdné, neužitečné, lidem vzdálené.

Co s tím? Jak se přiblížit lidem? Jak je zaujmout v tom rychle se měnícím světě? Jak přinést zprávu, že lidé dnes, ano i dnes potřebují evangelium? Jak naplnit dobrou zprávou současnou společnost, jak ji kultivovat, aby přinášela lepší úrodu? Abychom jako lidé nebyli tak rozháraní, nezůstávali na povrchu snahy, která člověka vede, aby zajišťoval pouze své hmotné zabezpečení a aby lidé nemysleli sobecky jen a jen sami na sebe? To všechno jsou otázky, které si klademe.

Na druhou stranu ovšem platí. Že my samotní musíme být velmi pozorní, co nám evangelium skutečně předkládá.

Evangelista Matouš nám v evangeliu dává nahlédnout do situace, kdy Ježíš byl obklopen velikým zástupem. Aby byl lépe slyšet, jak jsme si četli – Ježíš vstoupil na loď, zástup zůstal na druhém břehu a on jako zdatný kazatel promlouval k velkému davu. Ježíšův hlas se jistě dobře odrážel od vodní hladiny, všichni ho viděli, slyšeli. Byl Ježíš úspěšným misionářem, rozuměli mu dobře shromáždění lidé? Evangelium nám, sestry a bratři předkládá obraz, jak ten shromážděný zástup byl skutečně a doslova na "druhém břehu".

Ono je to možná překvapivé, zvláštní, že Ježíš k lidem hovořil v podobenství a výklad jim příliš nepodával. To si nechával spíše pro své učedníky. Metafory, které Ježíš používal, přirovnání, podobenství, to vše nebylo těm na břehu tak docela srozumitelné.

V dnešním čtení jsme vynechali pasáž, v níž se učedníci Ježíše ptali, proč k zástupu hovoří v tajenkách ne tak docela přístupných. Ježíš učedníkům odpověděl: "Mluvím tak, protože – Vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim (těm na druhém břehu) ne." Vyznívá to tvrdě na první pohled, ale Ježíš tu pojmenoval skutečnost víry, že je křehká. Bůh po svých dětech nechce povinnost vztahu k němu. My lidé nejsme nuceni násilným způsobem k víře. Bůh nám ovšem ale nabízí prožitek víry. Ne povinnost, ale prožitek duchovního vztahu.

Ježíš vlastně poukazuje na ten známý princip, který můžeme kupříkladu shrnout do známého přísloví: "Sytý hladovému nevěří." A tomu jistě rozumíme. Člověk, který se má dobře a netrpí nouzí, jen stěží chápe problémy, bolest nebo nedostatek druhých, dokud sám neprožije, co to je mít hlad. Anebo se říká: zdravý, nemocnému nevěří – dokud nezakusíme bolest, nemáme vůbec představu, co to je být nemocný.

A stejné je to s vírou, pokud člověk nesestoupí z toho pohodlného břehu jisté povrchnosti, senzacechtivosti a touhy po snadném životě, pokud nesestoupí k osobnímu autentickému prožitku, víra bude pro něj jen čímsi, co je na druhé straně, co je mu vzdálené.

Může za to Bůh? Že je tak málo lidí v kostele? Nikoli, Boží Slovo je mocné, je jako zrno, ale někdy mezi lidmi padne na skalnatou půdu, rychle s radostí vzejde, ale nezakoření. Někdy padne mezi trní, ale starosti, vábivost majetku dobrou úrodu mezi lidmi dusí. A jen někdy padne mezi dobrou úrodu a přináší různě bohatou úrodu.

A to jsme my lidé, někdy jsme pozorní a vnímáme, že Bůh k nám promlouvá. On nabízí prožitek, skutečnost důvěry, která dává celému životu smysl.

Jsme proměnliví, někdy přinášíme stonásobnou úrodu, někdy šedesátinásobnou, někdy jen třicetinásobnou a někdy si nedopřáváme prožít podstatu své víry.

Jistě církev hovoří mnohdy nesrozumitelně a musíme přemýšlet nad tím, jak se přiblížit lidem, ale to nejzásadnější tedy prožitek víry, nemůžeme nikomu jednoduše naordinovat, snadno přiblížit, či dokonce vnutit. Každý, kdo je na druhé straně, je zván, aby prozkoumal Kristovu blízkost a nechtěl zůstat, jen kdesi na povrchu svých dnů.

Je to pro všechny, jak už víme, velká práce, jistá odvaha a velký dar pochopit a prožít podstatu víry, která se před námi otevírá jako dar i jako úkol. Také i my smíme přinášet dobrou úrodu pro Království Boží. Jen je otázkou, jak velká úroda to bude dnes. Díky Bohu za to, že máme uši, ke slyšení Božího slova, že jsme jej dnes mohli slyšet a že také dnes můžeme podle něj třeba jen cosi málo přinést… Amen

První čtení z Písma: Izajáš 55, 10-13

Toto praví Hospodin: "Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.

Druhé čtení z Písma: Římanům 8, 5-11 (+8, 1-4)

Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Evangelium: Matouš 13, 1-9.18-23

Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš! Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.