Smíme prožívat uzdravení našich kroků a naší slepoty

Hospodin pomazaný – my křesťané tato slova přirozeně vztahujeme k Ježíši Kristu, Králi Králů, který spojuje národy a zjevuje spravedlnost i vůli nebeského Otce. Původně však tato Izajášova vize směřovala do zcela konkrétní historické situace Izajášovy doby. Jeruzalém ležel v troskách, Izrael byl v babylonském zajetí a naděje na návrat slábla. Tehdy zaznělo překvapivé Izajášovo proroctví: obnovitelem Izraele nebude král z Davidova rodu, ale cizinec, perský vládce Kýros.

A dějiny, život sám dal proroku zcela za pravdu. Babylón padl a Izraelci se mohli vrátit domů. Obnovili své město a časem i chrám. Hospodin si ke svému dílu použil člověka, od kterého by to téměř nikdo nečekal.

I v naší době se objevují lidé, kteří v mocných tohoto světa hledají novodobé Kýry. Například mnozí křesťané ve Spojených státech takto opravdu živě vnímají svého prezidenta a jsou to vskutku velmi výrazné a vlivné nábožensko-politické kruhy. Ať už s tím souhlasíme či nikoli, připomíná nám to jednu důležitou věc: lidé často touží najít silného zachránce, který by přinesl pořádek do neklidného světa, který obnovil jakýsi harmonický řád světa a který je dostatečně populistický, naslouchá lidu a ovlivňuje mnohé a nejlépe celý svět.

Proč o tom všem hovořím? Protože dnešní evangelium nás přivedlo k velekněžím a zákoníkům a můžeme tu vnímat jistou spojitost.

Velekněží a zákoníci se také velmi zajímali o mínění davu. Rozhněvali se a obrátili na Ježíše, když slyšeli děti volající v chrámě směrem k Ježíšovi: "Hosanna Synu Davidovu!" Nebyli, zdá se, až tak rozhořčeni tím, co Ježíš v chrámě před tím učinil. Matoušovo evangelium se jen stroze zmíní, že Ježíš v chrámu, nebo přesněji řečeno na jeho nádvoří uzdravil slepé a chromé, to ovšem velekněze až tak nezajímalo. Je zajímala interpretace davu, který v Ježíšovi spatřoval pokračovatele Davidovské linie.

A zde se dotýkáme starého příběhu krále Davida. Když David dobýval Jeruzalém, jeho původní obyvatelé Jebúsejci se Davidovi posmívali. Věřili, že jejich pevnost je nedobytná. Stačí prý postavit na hradby slepé a chromé a David neuspěje. Z tohoto posměchu vzniká i ona nesnadno srozumitelná biblická zmínka o Davidově odporu ke slepým a chromým, že oni nikdy nevstoupí do chrámu. To Davidovo ostré slovo, ovšem ale není až tak namířeno proti postiženým lidem, ale proti pohrdání Hospodinovým záměrem.

Můžeme tu sledovat a uvědomit si, jak odlišně jedná Ježíš. Ti, kteří byli kdysi symbolem výsměchu a vyloučení, přicházejí právě k němu. A on je uzdravuje přímo v chrámu. Otevírá jim cestu nejen ke zdraví, ale také k plnému společenství s Bohem. Můžeme v tom spatřit znamení, že tam, kde člověk a život sám staví hranice, Kristus otevírá dveře. Následně slyšíme příběh o uschlém fíkovníku. Kde ale učedníky jako by více než další samotné znamení zajímala otázka: "Jak se to stalo? Jak je možné, že strom uschl na jediné slovo?"

Není těžké jim rozumět, viďte? Také nás někdy více přitahuje moc než víra. Jaké by to bylo, kdybychom mohli pouhým slovem měnit svět, napravovat křivdy nebo odstraňovat vše, co považujeme za zlé? Kolikrát si lidé alespoň v duchu přejí, aby někdo nebo něco ze světa prostě zmizelo. Aby "uschl" protivník, soupeř, zlý vládce či nespravedlivý systém.

Na otázku učedníků Ježíš odpovídá s lehkou provokací a odkazuje nás, abychom měli především větší víru. To by také mělo být pro nás mnohem více důležitější a prvotní. Ne mít větší moc, ale především mít větší víru – to je posláním, úkolem Ježíšova učedníka. Mít větší důvěru v život s Bohem, který není jen jakousi vzdálenou entitou, ale skutečností, která je zcela nad naším lidským pozorováním, co je dobré a co je zlé.

Mít větší víru, znamená mít větší důvěru a vnímání, že Bůh Otec i přes naše kulhání životem, i přestože děláme chyby, protože nevidíme dopředu, ano jsme před budoucností jako ti slepí a přesto nás Bůh přijímá?

Věřím, že v Kristu smíme prožívat uzdravení našich kroků a naší slepoty, buď Bohu díky. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 45, 1-6

Toto praví Hospodin o svém Pomazaném: "Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou zavírány. Já půjdu před tebou, vyrovnám nerovnosti, rozrazím bronzová vrata, železné závory zlomím. Tobě dám poklady v temnotě skryté i sklady nejtajnější a poznáš, že já jsem Hospodin, který tě volá jménem, Bůh Izraele. Kvůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli, vyvolenci svému, jsem tě zavolal tvým jménem; dal jsem ti čestné jméno, ač jsi mě neznal. Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není."

Druhé čtení z Písma: 1. Tesalonickým 1, 1-7 (+1, 8-10)

Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista. Víme přece, bratři Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji.

Evangelium: Matouš 21, 15-22

Když velekněží a zákoníci viděli Ježíšovy udivující činy i děti volající v chrámě "Hosanna Synu Davidovu", rozhněvali se a řekli mu: "Slyšíš, co to říkají?" Ježíš jim odpověděl: "Ovšem! Nikdy jste nečetli: »Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu «?" Opustil je a vyšel ven z města do Betánie; tam přenocoval. Když se ráno vracel do města, dostal hlad. Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: "Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!" A ten fíkovník najednou uschl.

Když to učedníci viděli, podivili se: "Jak najednou ten fíkovník uschl!" Ježíš jim odpověděl: "Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: »Zdvihni se a vrhni se do moře« – stane se to. A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit."