Stále se učíme vnímat duchovní skutečnost

Milí přátelé, v den Cyrila a Metoděje – 5. července stejně jako i v jiný čas platí stálé lidské otázky: "Co mohu tímto dnem pro sebe získat? Co mi přinese daná chvíle a co vše mi asi vezmou prožívané okamžiky?" Dnes ve státní svátek bývá trochu zmatek a stále je pokládána tatáž otázka – zda jsou běžně otevřené obchody, nebo ne. Pro dnešek i zítřejší svátek Mistra Jana Husa platí uklidnění, že ani velké obchodní domy nejsou uzavřeny. Prodloužený víkend nabízí celou řadu aktivit, jsme omezeni jen počasím, zdravím a možnostmi, které nám nabízí náš svět.

My křesťané o sobě říkáme, že nejsme jen učedníci tohoto života světa, jeho daných možností, ale že jsme také Kristovy učedníci. Jsme těmi, které, jak věříme, posílá On do širšího světa se zvěstí, která přesahuje veškerý čas, všechny pozemské hodnoty.

Díky evangeliu, které jsme si dnes připomněli a přečetli a nehledě na to, zda je nás 12, nebo 70 si uvědomujeme, že stále nutně platí Kristovo slovo, že je nás "málo". Kristových učedníků totiž není nikdy dost "žeň je velká", protože se také nemůžeme opřít o nic hmatatelného.

Apoštol Pavel v dnešním druhém čtení do Korintu své čtenáře nabádá, aby se nepoddávali skleslosti, aby se nevzdávali ve své službě. Pavel sice píše tento vzkaz prvotní církvi, ovšem něco takového, jako ochabnutí a únava hrozí Kristovým učedníkům vždy. Je to totiž cosi naprosto lidsky přirozeného a zcela pochopitelného.

Evangelium samo o sobě nepřináší lepší kvalitu života v tom hmotném nastavení, a jak církev od počátku poznává, díky evangeliu se ani nijak výrazně nemění politické podmínky a celospolečenské klima. Lidé vždy toužili a touží po Mesiáši, který by zařídil bohatou úrodu na světském poli. Za Ježíše v Izraeli lidé toužili zbavit se Římanů a my bychom dnes také jistě dokázali hned vyjmenovat, čeho, koho bychom se rádi zbavili.

Mnohé si my lidé upravujeme po svém. Jasně to dokládá i dnešní svátek. Sice si z historického hlediska jsme jisti rokem 863, kdy přišli Cyril a Metoděj na naše území, ale rozhodně ne daným měsícem, natož, abychom znali přesný den. 5. červenec byl stanoven, aby se potlačila památka na Mistra Jana Husa, byl to takový promyšlený tah katolické církve v roce 1863, aby pouť mohla být v létě a zastínil se Jan Hus.

Hus byl ovšem také mistrně i méně mistrně v mnohých dobách všelijak využíván. A to jsme přesně my lidé – bereme si každodenně z historie, co se nám hodí, jako by dějiny mohly být nějaký náš velkoobchod, za nějž zaplatíme jen podle svého uvážení.

Pokud jsme Kristovými učedníky, je faktem, že podle jeho slov bezustání platí, co jsme si dnes vyslechli v evangeliu: Kristovi učedníci jsou jako ovce, co byly poslány mezi vlky. A aby to mohlo skutečně platit pro tu duchovní cestu, nemáme si opatřovat, žádný měšec, ani hůl.

Jinými slovy, naše zásluhy, získaný vnitřní kapitál, dobré pocity ze své služby života – nic z toho nemáme nikam ukládat a hůl, o kterou bychom se mohli opírat a bránit se? Nic takového nebylo učedníkům Krista svěřeno. Máme se prý spokojit s odezvou světa jaká je. Někde nás přijmou, někde ne a jen máme vyřizovat, že se Boží Království přiblížilo.

Aby se Boží Království přiblížilo, k tomu my lidé potřebujeme Krista. Abychom se nestali vlky, tedy těmi, kteří sice mají ostré, nebezpečné zuby, ale vždy jen dočasně. Abychom se nestali jen těmi, kteří sice mají nádherně vyšívané měšce na povrchu, ale uvnitř vždy děravé, protože takový je život člověka, nic v něm trvale nezachytíme. Ke své službě potřebujeme nejen slova Kristova vyslání, stále jsme jen slabí lidé, potřebujeme také se k němu stále vracet a přímo od něj čerpat sílu ke službě.

Boží Království se přiblížilo, to je zvěst Kristových učedníků, tedy těch, co se stále učí vnímat tuto duchovní skutečnost. Boží Království je blízko, smí být přímo v nás a směřuje, abychom nezůstali jen na povrchu.

Co tím myslím? Pokud si chceme připomínat Cyrila a Metoděje nemusíme si připomínat jen pomyslné datum jejich příchodu, ale také, jak jejich cesta musela být náročná, nebezpečná a jak se na ni připravovali a že jejich působení nakonec nevyznělo jako vítězství. Stejně tak i Mistr Jan Hus. Jeho doba je nám vzdálená, ale zápal a cesta na hranici nebyla jen o 6. červenci, ale o světské nejistotě, nezajištěnosti a dlouhodobém hledání.

A podobné to máme i my, sestry a bratři. Nemůžeme spoléhat na pozemské vítězství, úspěch našeho snažení, nemůžeme se vždy vyhnout ohni nepochopení a zloby, ale smíme se vracet k našemu Pánu a přímo z něj čerpat sílu pro sváteční i všední chvíle. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 61,1-3a

Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu.

Druhé čtení z Písma: 2. Korintským 4, 1-2.5-7

Když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti. Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí. Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl "ze tmy ať zazáří světlo", osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.

Evangelium: Lukáš 10, 1-9

Pán určil ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu! A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy! Nepřecházejte z domu do domu. A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: Přiblížilo se k vám království Boží."