Svět je stále v pohybu

Některé lidské profese se velmi těžko porovnávají. Třeba taková náročnost povolání, jakou má kupříkladu lékař ve srovnání s popelářem. Studium lékaře je nepochybně náročnou disciplínou, popelář se snadno a rychle zaučí. Nicméně je určitě zapotřebí mít v úctě i popeláře – každý nemůže vykonávat tuto profesi, má to svá fyzická specifika, náročnost a je to profese nepochybně také důležitá a potřebná, i když to rozhodně není prestižní zaměstnání jako lékař.

Co mají lékař a popelář společné je chtěná jistota, co má jít pryč. Myslím tím jistotu, co má jít pryč z lidského těla, nebo z lidských obydlí, domovů.

Stejně tak i rybáři v podobenství o Království nebeském, které je podle Ježíše jako plná síť, která je vytažena na břeh a v níž uvázne cosi dobrého, co přijde do nádob a cosi nepotřebného, co je vhozeno zpátky do moře.

Lékař, popelář, rybář, má hned jasno, nebo měl by mít jasno, co kam patří.

Víme to vždy i my lidé – v tom obecném nastavení života? Opravdu víme, co skutečně potřebujeme k životu a co vše můžeme odložit? Je to vždy zcela zřejmé, jasné a snadné?

Asi jak kdy, viďte? Navíc každému z nás se v životě přihodí celá řada hořkých zkušeností, chvil, které se do nás zaryjí a my je ani neumíme, nemůžeme jen tak snadno odložit, odhodit. Jsou to ty záležitosti, které jsou spjaty s hlubokými emocemi a reflexí, které k nám patří.

Apoštol Pavel ve svém listě Římanům 8,26 ještě také i píše: "Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit." Pavel tu vychází tak ze zjištění, že my lidé jsme různě omezení, že nemáme vždy až tak skutečný nadhled. Vidíme a vnímáme mnohé jen ze své krátkodobé perspektivy.

Ti rybáři z Ježíšova podobenství, to nejsme my, ale je to obraz čistého Božího soudu. Jen Bůh dokáže vnímat a rozlišit vše dokonale. My býváme různě omezeni. Naše mysl i vůle bývají všelijak unavené, zmatené nebo zatížené strachem.

Mnohdy podléháme vlastním touhám. Toužíme přirozeně po úlevě a pohodlí a tím směrem zaměřujeme i naše modlitby.

Proto apoštol tak suše konstatuje, že nevíme, jak a za co se modlit. Nebo jinak řečeno, že i naše modlitby jsou pokrouceny naším lidstvím.

Přes veškerou naši bezradnost a slabost jsme však vírou ubezpečováni, jak předkládá Pavel, že Duch svatý se za nás přimlouvá nevyslovitelným "lákáním". Že všechno zlé, co nás v životě potkává je přemoženo dobrem od Boha. To je naděje, která sice není pozemsky vidět, ale je nám evangeliem ozřejmována.

Taková víra je pak opravdový poklad, který člověka vede k radosti, nebo jak poukazuje podobenství, aby ten dotyčný prodal všechno, co má a obrazně řečeno koupil dané pole, nebo tu zmíněnou perlu, jak se o tom píše v podobenství a těšil se z toho.

Díky víře si uvědomuji, že jsem šťastný, že mi bylo dáno, abych nacházel velké duchovní bohatství, které převyšuje vše, co je ostatně ze své podstaty vždy jen dočasné a nestálé. Tak to alespoň nyní chápu.

Ježíš se ovšem svých učedníků neptal jen kdysi, jak máme zaznamenáno v dnešním evangeliu: Pochopili jste to všecko? (Mt 13,51) On se tak ptá vlastně stále. A ptá se i nás, zda jeho podobenství chápeme a přijímáme. Ta otázka je stále živá, jak dalece chápeme a přijímáme, protože naše zkušenost a hloubka poznání je stále v pohybu. Ježíš to shrnul ve svém obraze – i my jsme vlastně jako takový "hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré." (Mt 13,52) Také i my jsme objevili starý poklad, drahocennou perlu.

Zdědili jsme ji po předcích, máme Bibli – Starý a Nový zákon. Máme také starou instituci – církev, učení, které je lety prověřené, formulace a dogmatické výpovědi, kterých je bezpočet a které by se mohly tesat do kamene.

Je také ale ovšem víc jak půlka roku 2026 za námi a přicházejí k nám další nové a nové výzvy života a světa, který je stále v pohybu. Jako křesťané smíme vynášet z pokladu víry vše staré i nové a snažit se zorientovat i přes všechno to pozemsky poněkud nepřehledné a nejisté.

Jsem přesvědčen, že církev není povolána k tomu, aby byla jako lékař, který má pro všechny lidi k mání snadný a rychlý lék. Nejsme ovšem ani jako popeláři, kteří kamsi pryč odváží něco, co už společnost nepotřebuje.

Jako Kristovy učedníci jsme spíše jen těmi, kdo ví, že byli zachyceni do sítě Božího království. Jsme těmi, kteří čerpají z naděje, že budeme přijati, přestože se i na nás zachytila celá řada záležitostí, které jsou zcela zbytné. Amen

První čtení z Písma: 1. Královská 3, 5-12

V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: "Žádej, co ti mám dát." Šalomoun odvětil: "Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?"

Druhé čtení z Písma: Římanům 8, 26-30

C Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Evangelium: Matouš 13, 44-52 (+ 13, 31-33)

Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano." A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."