Ukaž nám znamení...
Moji milí, prožíváme společně sváteční den. Naši českou společnost dnes "spojuje" státní svátek, který nás směřuje do časů historie, jež se odehrála před 35 a 85 lety. Je neděle a my v kostelích se navíc necháváme duchovně směřovat do ještě mnohem vzdálenější minulosti, tedy do doby biblické, která ovšem není jen dějepisnou knihou, ale také nese v sobě vizi dalekého budoucna.
Čtení z proroka Daniela i Markovo evangelium přináší lidsky důležitou otázku – co vše nás čeká a kdy přijde konec časů. Přesnou odpověď, datum konce věků v Bibli, nenacházíme, ale správně tušíme, že vše živé v našem světě má svůj počátek, a tak nutně nějaký konec.
Co je také jisté, je skutečnost, že lidstvo od dohledatelného začátku lpělo na víře v osobního Boha, nebo bohy – osobu, která je milující, nebo děsivá, nevypočitatelná, zlomyslná, nepolapitelná i žertující. Žádná stará kultura nikdy nevěřila, že lidé jsou jen tak sami hozeni do lhostejného světa plného neurčitých náhod.
To z pohledu dějin až nyní se taková koncepce v západním světě se rozšířila před pár desetiletími, či staletími. Nás zápaďany to podle všeho nezbavilo našeho věčného hledání "zachránce" – i když tedy lidé u nás možná až tak nehledají nebeskou bytost ve svém nitru, ale i tak zcela nepochybně a jistě hledají nějakého zachránce ve svém okolí. Buď lidé touží po nějakém vůdci, nebo se nechávají unášet vyšším principem…
Touha po "zachránci", je stále mezi lidmi, zdá se, velmi, velmi živá… Tato naše lidská touha nám totiž poskytuje útěchu. Dokud plní svůj účel, který si povětšinou my lidé neuvědomujeme, a dokud jak řekl Martin Heidegger – nenastane "porucha v soukolí" – tedy dokud se cosi vážného nestane nám osobně, tak si vystačíme se svou ne zcela jasnozřivou touhou a býváme i spokojeni.
Kdy přijde konec tohoto světa? "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!" Dotazovali se Ježíše jeho učedníci. Tedy ta otázka jistě zajímala všechny jeho učedníky a nutně zajímá i nás. Církev už téměř dva tisíce let si připomíná, že podle Kristových slov si máme dát velký pozor před těmi, kteří nás chtějí svést a vydávají se za nové mesiáše a naše spasitele.
To varovné Ježíšovo slovo je podle všeho tedy totiž stále velmi aktuální. Podlehnout lidským "rádoby spasitelům" je totiž pro nás lidi bezustání velmi lákavé. Minimálně tak jako nám stále hrozí, že propadneme nějaké své panice a strachu.
Svět nikdy nebyl a zřejmě ani nikdy nebude dlouhodobým rájem, co je plný poklidu a věčné spokojenosti. Války střídají zemětřesení, nemoci a hlad. Ježíš své posluchače chce odvést od pohledu na svět, v němž v hlavním ohledu vládne nespravedlnost a bolest. Ne že by byl Ježíš tak povznesený, nebo nás nabádal, že si toho zla nemáme všímat. Chce nás připravit, abychom neuvízli jen v bažině své lidské touhy, protože – katastrofy i sama smrt se bezustání týká i nás samých.
Záchrana není v tomto světě, nebo v naší výmluvnosti. Záchrana je v živém vztahu, který k Bohu můžeme vnímat. A tehdy platí, že třeba i přes naši bezmocnost situace, v níž se ocitáme, smíme být posilováni Duchem svatým a smíme se odklonit od svého strachu.
To je také i důvodem, proč otevíráme Bibli a čteme podpůrné slovo, které nás odvádí od strachu a obav. Evangelium nás povzbuzuje, aby svět byl prostřednictvím nás lepším místem pro život. Neslibuje nám, že se svět změní během pár let jednoho volebního období hned a rázně k lepšímu. Evangelium je plné mnohem hlubší naděje, která vyrovnává příkoří světa a vede do harmonie našeho srdce. Díky za víru. Amen
První čtení: Daniel 12, 1-3
V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.
Druhé čtení (varianta II): Židům 10, 31-39
Je hrozné upadnout do ruky živého Boha. Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením; někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených. Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení. Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.
Evangelium: Marek 13, 3-11 (+13, 1-2)
Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!" Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: >Já jsem to< a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý."