Věřím, že můj život není plavba na Titaniku
Je to už sto dvacet let, co je uznáván signál volání o pomoc – nám jistě velmi známé SOS. Po potopení Titaniku, v tom smutném příběhu, vešlo ve známost lidové označení, že SOS je vlastně zkratka volající v angličtině "Save Our Souls" (česky Spaste naše duše) – ve skutečnosti to ale tak není. Ty v morseovce udávané tři tečky, tři čárky, tři tečky, byly vybrány a mezinárodně uznány pro svou jednoduchost a srozumitelnost i jistou nezaměnitelnou univerzálnost, pro všechny jazyky.
Nicméně tento lidový výklad "Spaste naše duše" je nám velmi blízký. Je to označení pro volání nejen z potápějící se lodě, ale také je čímsi, co je pro náš živočišný druh naprosto univerzálním. Pravda, lidé různými způsoby volají po své záchraně, uvědomují si, že jejich plavba životem není vždy bezpečná, prožívají tíživé okamžiky a volají po své záchraně. Spaste naše duše – je výkřik, kterému každý alespoň trochu empatický člověk jistě rozumí, ví, že se může také on ocitnout v tíživé situaci a hlavně, když slyšíme, někoho volat o pomoc neváháme, chceme být účinnou pomocí.
Takový pohled měl jistě i Ježíš, když viděl velký zástup, který se kolem něj začal shromažďovat. I jeho budoucí nepřátelé, kteří jej později zcela zavrhli, rozhodně nepopírali, že Ježíš uzdravoval, pomáhal mnohým lidem, že učil, přinášel zvěst. Jen jeho odpůrcům bylo velmi podezřelé, jakou mocí to činil, pro koho a jak – a měli jej nakonec spíše za šarlatána.
Ježíš ale, jak jsme si vyslechli v dnešním evangeliu, sestry a bratři, byl pohnut lítostí, když viděl zástup, který se k němu ubíral. Vnímal, že jsou jak zmatené stádo ovcí, které neutěšeně touží po své záchraně.
"Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!" (Mt 9, 37-38)
Ježíš povolal své učedníky do služby a pověřil je, aby zachraňovali lidské duše. Byla to doba, kdy podle Ježíše ještě neměli vyrazit na misii, ale hledat ztracené ovce lidu izraelského. Nemělo jít z apoštolské strany o obchod, neměli si dělat, ani pověstné čárky svého úspěchu. Učedníci zadarmo doslali, zadarmo měli i dávat…
Co s toho platí i dnes, moji milí? Pokud jsme Kristovými učedníky, sice naše jména nejsou zapsaná v Bibli, jako těch dvanáct, ale jak věříme, jsou pevně zapsaná u našeho Pána. Víme, že jsme jím byli osloveni. Možná nemáme tak zjevnou moc uzdravovat, pomáhat a učit, ale možná také nemusíme chodit do dalekých krajin a konat velké, divotvůrné činy. Za to jsme určitě také povoláni k těm drobným a zároveň důležitým činům v našem nejbližším okolí.
Mít nastavené ucho, nejen na intenzivní volání po záchraně, ale i na to jemné, mnohdy neurčité zavolání, které občas zaslechneme v našem okolí, je jistě velmi náročné. Zvlášť pokud chceme především uspokojovat naši lidskou touhu po vědomí, že my jsme ti vybraní, silní a úspěšní.
Evangelium nám ale přináší zprávu ne o tom, že my jsme ti dobří, ale že i my smíme, pocítit, prožít vědomí, že naše volání po záchraně, nevyznívá naprázdno.
Věřím, že můj život není plavba na Titaniku. Tedy zvnějšku samozřejmě ano, ani já nevím, do čeho za chvíli narazím, zda to bude mrazivý ledovec, nebo ohnivé peklo. Všechno je možné, nejsem izolován od karambolu, nejsem nepotopitelný, ale vím, že můj signál, moje SOS zachytil Bůh. Tedy princip veškerého života, který mi v Kristu ukázal, že záchrana duše je možná i přes, moji nejistou plavbu a srážky.
Náš nebeský Otec, sestry a bratři, nám nehází jen jakési pochybné lano, neurčitý záchranný kruh do ledové vody oceánu života. Jeho Duch nám dává rozeznat, spatřit kontury možné záchrany v Kristu.
Záchrany, kterou aplikujeme ve svém životě a zcela přirozeně ji přivádíme i k lidem kolem nás. Jako Kristovy učedníci, jsme těmi, kdo vysílají i přijímají pomyslné tři tečky, tři čárky tři tečky ve svých dnech a ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého žijí díky své záchraně, kterou i předávají dál. Amen
První čtení z Písma: Exodus 19, 2-8a
Izraelci přišli na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti hoře. Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: "Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele." Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: "Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil."
Druhé čtení z Písma: Římanům 5, 1-8
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Evangelium: Matouš 9, 35-10, 8
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!" Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte."