Doufám, že mě mnozí z Vás podpoříte v tom ohledu, že na tom býváte podobně – mluvím o trochu nepříjemných pocitech a nejistém času stráveném při hledání… Dost často hledám například klíče. Mám je po léta vybavené barevnou šňůrou, ne že bych je nosil na krku, ale je to praktické, protože ten odložený chomáček klíčů a šnůry bývá viditelnější.
Mám letitého kamaráda, jako kluk vyrůstal v padesátých a šedesátých letech minulého století. V tomto novém tisíciletí, před svou vlastní šedesátkou se dočkal prvního syna a občas srovnává svou výchovu, a to jak byl vychováván on sám. Jeho otec jej vychovával v duchu stále ještě poválečné doby a říkával: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti."
Občas si z okna kanceláře všimnu jednoho místního školáka, vychází do naší ulice z parku architekta Lisky, ruce v kapsách a na sobě vždy jen tričko s krátkým rukávem. Ano i teď v pátek, kdy drobně mrholilo a bylo celkem chladno. Možná jej doma příliš nekontrolují, jak chodí oblečen do školy, a docela určitě je otužilejší než já, i když...